Můj boj s kilogramy!
Vše začalo zhruba před osmi lety. Po dosažení váhy hodně nad 100 kg mi začaly různé zdravotní problémy. Bolestmi zad počínaje, přes bolesti kloubů, pálení žáhy, vysoký krevní tlak až po neutávající bolesti hlavy a závratě. Problémy se stále stupňovaly. Jako správný srab jsem nešla ani k doktorovi. Začala jsem mít opravdový strach!
Z toho strachu jsem začala pozvolna ubírat množství jídla, vcelku v krátké době jsem ztratila prvních 12 kg. A ejhle, hlava přestala bolet, závratě zmizely. Bylo mi jasné, že tudy vede cesta. S úpravou jídelníčku přišel i pohyb. Dlouhé procházky s manželem. Za osm měsíců jsem sundala 34 kg. A dost, váha se zastavila, měsíc nic, druhý nic...
Asi na čtvrtý pokus jsem se osmělila vejít do Petrova fitka. Při pohledu na Petrovu figuru a na přítomné lidi jsem si řekla: „Holka, tady to pro tebe není!“. Omyl laika. Těch nabušených kulturistů tam zase tolik není, daleko více chodí běžní a normální lidé. Těch, kteří (jako já) bojují s kilogramy, leností anebo kteří si chtějí jen protáhnout tělo.
Petr mě přejel zrakem kádrovákem a objednal na druhý den na trénink. Ještě, že jsem přijela autem... Po konzultaci, ohledně zdravotního stavu, jsme šli cvičit.
Petr mě vodil od stroje ke stroji, vždy předvedl správné provedení cviku i dýchání. Dala jsem do toho vše, výsledek byl ten, že jsem odcházela pozpátku po schodech (tehdy ještě Petrovo fitko sídlilo na jiném místě v 1. patře, dnes už sídlí u KDS a schody tam nemají...). Do auta jsem lezla jako vetchá stařenka, která nemůže ani na nohy, ani na záda. Další trénink měl následovat za dva dny. Přišla jsem až třetí den. Zatím mi Petr sestavil trénink i jídelníček. Jak mi později řekl, nevěřil, že přijdu znovu. Zatnula jsem zuby a makala. Váha se opět pohnula směrem dolů, tělo si zvykalo na zátěž a s pomocí alpy i přestávalo bolet. S ubývajícími kilogramy mizely zdravotní problémy. Tehdy jsem teprve navštívila lékaře. Velice mě potěšily normální hodnoty krevního tlaku. Pod Petrovým odborným dohledem jsem shodila dalších 43 kg a celkem tedy 77 kg! A zazvonil zvonec, pohádky je konec... Pravda, i někdy, když „zaprasečím“, váha (mrcha jedna) se vydá směrem vzhůru. Nedopnu kalhoty, k nemalé radosti spoluobčanů. Vím, že je zle! Zdravě se naštvu a jdu do toho znovu. Bývám často nejstarší ve fitku, ale nějak mi to nevadí. Teď zase začala chodit paní, která je starší o patnáct let. Hurá!
Zpět na seznam referencí...